Tisíc let bez lesů. Evoluční minulost ptáků ukazuje pravý rozsah vymírání na konci křídy.

Autor: Jan Toman Detailní analýza ptačí fylogeneze a přezkoumání několika klíčových zkamenělin umožnily badatelům odhalit společné rysy skupin, které přežily vymírání na přelomu druhohor a třetihor. Vzhledem k tomu, že se novějšího období nedožily žádné starobylé stromové ptačí linie a že mezi přeživšími moderními ptáky nebyli žádní stromoví zástupci, musela destrukce lesních ekosystémů po dopadu Read More …

Sdílení napříč doménami života aneb geny virů, kam se podíváš

Autor: Jana Hlaváčová Virové nákazy patrně nebudou tak úzce zacílené, jak se nám mohlo zdát. Klasifikace virů podle taxonomické příslušnosti jejich hostitelů se otřásají v základech pod výsledky nových studií, které ukazují na schopnost virů prostupovat skrze všechny základní větve života. Přírodovědci rozeznávají tři základní větve či domény života – archea, bakterie a eukaryota. Podle zařazení Read More …

Vědci stvořili „hybrida“ bakterie a archea. Co nám může říct o evoluci?

Autor: Jan Toman Nizozemským vědcům se podařilo zmanipulovat bakterie, aby do své cytoplazmatické membrány zakomponovaly fosfolipidy charakteristické pro skupinu archea. „Hybrid“ těchto dvou hlubokých větví pozemského stromu života posléze umožnil vědcům nahlédnout, jak mohl vypadat a fungovat společný předek všech dnešních organismů. Experimenty jako z vědeckofantastického filmu se neodehrávají každý den. Projekt, o kterém referují nizozemští Read More …

Evoluce že nedělá skoky? Krevety „pistolnice“ dokazují opak.

Autor: Jan Toman Už od Darwinových dob biologové zdůrazňují pozvolný průběh přizpůsobování jako jeden z typických rysů biologické evoluce. Ani toto pravidlo ale nemusí platit vždy a všude – třeba taková „pistolnická“ klepeta krevet z čeledí Alpheidae a Palaemonidae mají patrně původ v několika skokových změnách. Ačkoli moderní evoluční biologie uznává, že četné vlastnosti organismů mohly vzniknout skokově, Read More …

Souboj na dvou frontách. Závisí u ryb zvětšování samičího mozku na délce samčích genitálií?

Autor: Jana Hlaváčová Kampaň #MeToo sice řádí převážně v Hollywoodu, své by ale mohly vyprávět i samice jiných živočišných druhů. Evoluce je však nenechala na holičkách – přinejmenším ryby gambusie si v souboji pohlaví vyvinuly větší mozky, které jim umožňují minimalizovat ztráty při pohlavním konfliktu. Obtěžování samci je klasickým příkladem sexuálního konfliktu při páření, který může vést Read More …

Jak kvetoucí rostliny ovládly Zemi? Tajemstvím jejich úspěchu je „miniaturizace“.

Autor: Jan Toman Bleskové a zdrcující vítězství krytosemenných rostlin, které vedlo k jejich dominanci ve většině pozemských ekosystémů, považují přírodovědci už dvě stě let za jednu z velkých záhad evoluce. Nově se ukazuje, že za jejich úspěchem mohla stát schopnost za příhodných podmínek vyštěpit linie s malými buňkami tvořícími vysoce efektivní pletiva. Počátky evoluce krytosemenných, nebo také kvetoucích, Read More …

Řeč jakožto živý organismus? Biologové spolu s lingvisty zmapovali, jaké síly určují evoluci jazyka.

Autor: Jan Toman Evoluce jazyků je své biologické kolegyni ještě bližší, než jsme předpokládali. Američtí vědci zdokumentovali, že také v jazykové evoluci neustále soupeří výběr se silami náhody. Podobnost mezi biologickou evolucí, prostřednictvím které vznikla nesmírná bohatost pozemských forem života, a evolucí jazyka, které vedla k rozkošatění lidských jazyků do různých rodin, řečí a nářečí, nedává vědcům Read More …

Třídění z hlediska stability. Řídí evoluci proces ještě obecnější než přirozený výběr?

Autor: Jan Toman Všeobecně se soudí, že přirozený výběr popsaný Charlesem Darwinem je nejdůležitějším, byť ne jediným, procesem, který ovlivňuje evoluci. S tím se ovšem nespokojili autoři z laboratoře Jaroslava Flegra, kteří nově popsali a analyzovali pozapomenutý proces ještě obecnějšího charakteru – třídění z hlediska stability. Jakékoli zpochybnění výsadní role přirozeného výběru v evoluci zavání Read More …

Život pozemského typu má tuhý kořínek. Podle astrofyziků je riziko kompletního vymření mizivé.

Autor: Jan Toman K vyhubení lidstva by stačila pandemie smrtícího patogenu, jaderná válka, nebo dopad několikakilometrového asteroidu. Někteří zástupci pozemského života by ale podle britských a amerických vědců mohli přežít i katastrofy, ke kterým dochází jen jednou za miliardy let. Většina vědeckých i vědecko-fantastických apokalyptických úvah se zaměřuje na druhy pro nás nejpodstatnější – člověka, Read More …