O sviních a lidech, aneb škodím dobře, škodím rád – 2

Stalo se cosi zvláštního. Napsal jsem před časem blog nazvaný O sviních a lidech, aneb škodím dobře, škodím rád, a ten si přečetlo místo obvyklých 3 tisíc lidí velmi neobvyklých 19 tisíc lidí. Jsa povahy zvídavé (což mám ostatně v popisu práce), rozhodl jsem se zjistit, jak k něčemu takovému došlo. Zboží prodává obal – co když blogy prodává nadpis? Naštěstí měl náš výzkum perverzních trestačů zajímavé pokračování, takže bylo možné tuto hypotézu snadno otestovat.  Což tímto činím.

Jak jsem psal minule, žijí mezi námi lidé zvláštního druhu – perverzní  trestači. Většinu z nás rozhořčuje nespravedlnost a lumpárny a mnoho z nás neváhá nespravedlnost či lumpárnu dokonce potrestat, a to i za cenu vlastní finanční oběti. Jestliže například při anonymní hře na společné blaho někteří hráči nedají do společné kasičky vůbec nic, řada hráčů neváhá obětovat vlastní peníze na to, aby si koupili právo dané sobce potrestat opět anonymní pokutou. Pro připomenutí pravidel – 12 hráčů sedí u počítačů tak, aby na sebe neviděli, program každému přidělí 20 korun, hráči mohou libovolnou částku poslat do společné kasičky, kde se automaticky vynásobí dvěma a celková částka v kasičce se následně rozdělí rovnoměrně mezi hráče bez ohledu na to, kolik do kasičky přispěli. Nejlépe se má sobec mezi samými altruisty, který si ponechá celou dvacetikorunu a navíc dostane jednu dvanáctinu z dvojnásobku částky, kterou do kasičky vložili ostatní. Raduje se však jen chvilku, po rozdělení obsahu kasičky totiž následuje fáze trestání. Počítač zveřejní pod přidělenými kódy, kolik kdo do kasičky přispěl, a kdokoli si může koupit právo udělit komukoli pokutu –  když vrátí počítači 2 koruny, odečtou se potrestanému koruny 4. Lidé trestají rádi, takže sobci si velmi rychle ověří, že se hamižnost nevyplácí, a v dalších kolech se napraví. Když nejsou povoleny tresty, klesnou během pár kol příspěvky do společné kasičky k nule. Pakliže jsou povoleny tresty, udrží se tyto příspěvky dlouhodobě na rozumné hodnotě. Řada vědců se domnívá, že by bez trestání naše společnost nemohla pořádně fungovat – ačkoli hodně z nás má chuť přispívat k společnému blahu, nejlépe se vždy daří sobcům, co si hrabou pod sebe a parazitují na ostatních. Ti by ve společnosti, v níž by se nedalo sobce trestat, brzy převládli, zatímco altruisté by přišli pro dobrotu na žebrotu.  Při studiu altruistů neváhajících obětovat vlastní peníze na to, aby napravili sobce a učinili tak společnost pro sebe i ostatní lepší, byli objeveni perverzní trestači, tedy hráči kteří neváhají obětovat vlastní peníze, aby tu a tam anonymně potrestali největší altruisty – hráče, kteří věnovali do společné kasičky celou částku 20 korun. Mezi našimi studenty bylo takových perverzních trestačů 10-20 %.  Zajímalo nás, co je to za lidi a proč dělají to, co dělají.

Co je to za lidi nebylo obtížné zjistit, neboť počítač si vedl záznamy, jak se kdo během hry choval.  Byli to sobci, tedy jedinci, kteří do společné kasičky přispívali nejméně a jiné sobce trestali relativně málo. Horší už bylo zjistit, proč to dělají. Nabízela se domněnka, že cílem perverzních trestačů bylo otrávit pomocí nespravedlivých trestů altruistické trestače a vyhnout se tak trestům za sobeckost v dalších kolech. Abychom tuto hypotézu ověřili, upravili jsme počítačový program tak, aby nespravedlivé tresty na altruisty nedopadaly. Perverzní trestači sice dál vesele trestali altruisty, altruisti, tj. ti, kdo do společné kasičky dali nadprůměrný příspěvek, však nebyli jejich tresty zasaženi.  Jak se vyvíjela daná hra ve srovnání se hrou, ve které tresty dopadaly i na altruisty? Velmi podobně. Spolupráce se udržela na relativně vysoké úrovni, sobci však byli trestáni více. Nutno ovšem přiznat, že sobci si trestáním altruistů pomohli v naší experimentální hře méně, než jsem před zahájením studie pesimisticky očekával. Možná, že v reálném životě jsou úspěšnější – to víte, svého po léta pěstovaného pesimismu se člověk nerad vzdává, ať již výsledky pokusu dopadnou jakkoli.

Nějaké poučení na závěr? Tak třeba – milý čtenáři, chápej naše perverzní trestače. Oni nám neškodí ani z blbosti, ani ze zlomyslnosti. Oni nám škodí kvůli svým budoucím ziskům. Veškeré debaty o tom, zda Ten-jehož-jméno-je-blivno-vyslovit amnestoval největší polistopadové gaunery a hází špínu na člověka, kterému nikdy nesahal ani po kotníky, proto, že je blbej, navedenej, podplacenej nebo jen rád škodí, jsou tedy zcela mimo mísu. On se prostě jen chová tržně.  Všichni máme ve své DNA geny, které nám říkají: jsi-li gauner (tedy namíchaly-li se ti ostatní geny a vlivy prostředí tak, že ses stal gaunerem), pomáhej jiným gaunerům, škoď altruistům a házej špínu na slušné lidi.

A ještě: Milý perverzní  trestači.  Měj pochopení pro to, že se tě slušní lidi pokusí dostat do tepláků (buď rád, že v dnešní změkčilé době nikoli rovnou na krchov), že na tebe budou znechuceně pískat, že ti občas nasprejují něco ošklivého na fasádu domu či na čelní sklo automobilu, nebo o tobě alespoň napíší ošklivý blog.  Všichni totiž máme ve své DNA i geny, které nám říkají – nejsi-li gauner, dbej i o obecné blaho a v rámci svých možností trestej sobce a gaunery.  Kdyby nebylo těchto genů, zmizela by jakákoli spolupráce, jakékoli ohledy na veřejné zájmy a ani ty, milý gaunere, bys brzy neměl co hodnotného vytunelovat nebo co pěkného zničit.

No a na závěr tradiční pozvání do pokusu – kdo jste nám ještě nehodnotil naše fotografie na webovské stránce http://bio.natur.cuni.cz/~satai/pokus_obliceje/start.php, tak tak prosím neprodleně učiňte. Hodnotitelů sice od minule zase pár stovek přibylo (všem dosavadním 3000 hodnotitelům tímto moc děkuji), ale nám je to stále málo.

Facebook Comments