Reforma financování vědy – pokus o loupež za bílého dne

To už vážně u nás není k vytunelování nic jiného, že přišla řada i na chudinku vědu?

Nedalo by se radši zase pomocí šikovně prohraných arbitráží podojit o pár desítek miliard rovnoměrně všechny kapitoly státního rozpočtu? Přelít prostředky vyčleněné na vědu do bezedné a nekontrolovatelné černé díry aplikovaného výzkumu a tak umožnit, aby si je mezi sebou rozdělili majitelé a „správci“ (ty uvozovky červeně podtrhuji) našich průmyslových a zemědělských podniků na základě obvyklého kriteria – kdo dá na správném místě větší úplatek nebo kdo má na správném místě většího kamaráda dostane větší dotaci – je sice v podmínkách naší republiky to nejsystémovější řešení (proč by to zrovna ve vědě mělo chodit jinak, že), ale to je asi tak všechno, z čeho se lze radovat.  Alespoň že Rada vlády pro vědu a výzkum měla v sobě tolik slušnosti, že se sama přejmenovala na Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace a tak dala všem zřetelně najevo, že s vědou už nadále nechce mít nic společného. Nebo že by to bylo jen kouzlo nechtěného – ze slušnosti bych radní opravdu jen nerad podezříval. Ještě by se mohli ohradit – my že jsme slušní – no dovolte, my se za všech okolností chováme jen a jen tržně!

Jestli se právě tento pokus o loupež za bílého dne podaří, těžko odhadnout. Zdá se, že vědecká veřejnost se včas probudila, nejspíš nevyšel chytrý pokus poštvat proti sobě Univerzity a Akademii věd (ovšem ještě s tím může zamíchat Konference rektorů v níž má hlas rektora Vysoké školy cestovního ruchu se sídlem v Kardašově Řečici stejnou váhu jako hlas rektora University Karlovy) a navíc se blíží kvapem termín mimořádných voleb. Ale i tak je jasné, že se nebude jednat o pokus poslední a stačí aby byl jen jeden úspěšný a česká věda je v háji. Případné vítězství zdravého rozumu (jsem to ale nenapravitelný optimista) ovšem bude mít každopádně hořkou příchuť. S reformou, jejímž hlavním i když utajovaným cílem bylo rozkrást prostředky určené na vědu, půjde nejspíš k ledu i navrhovaný systém rozdělování prostředků v rámci vědy založený na tom co jednotlivé vědecké subjekty v minulosti vyprodukovaly, nikoli na tom, co naslibují v budoucnosti vyprodukovat. A to je podle mne obrovská škoda, současný systém, kdy se jen část prostředku rozděluje prostřednictvím vcelku průhledného systému grantů a velká část prostřednictvím zcela neprůhledných obřích „psedograntů“, různých Záměrů, Center, Rozvojových projektů a podobně, tedy na základě výsledku slohového cvičení na téma „Co by naše instituce nejspíš vybádala, kdyby na to dostala neomezené množství peněz“ by si reformu zasluhoval. Nevím jak dokonale byl způsob hodnoceni dosavadních výsledků připraven, ovšem samotný princip – nefinancovat sliby ale skutečné výsledky mi připadá velmi správný. No škoda. Třeba po příští revoluci nám to vyjde. Ostatně, 20. výročí Plyšáku se kvapem blíží.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.