Jak a proč pochází (i) pan Hájek z opice

Darwinův princip evoluce pochopila veřejnost už poté, co se začal v trochu jiné podobě uplatňovat ve společnosti. Česká politická realita nám nabízí unikátní příležitost pochopit v současnosti platnou evoluční teorii, teorii sobeckého genu.

V Anglii poloviny 19. století bylo snadné uvěřit v Darwinovu teorii přírodního výběru. Jednotliví výrobci se navzájem předháněli ve vylepšování a zlevňování svých výrobků, ti v tomto úspěšní prosperovali a rozšiřovali svou výrobu, ti neúspěšní naopak krachovali a jejich výrobky mizely z trhu. V důsledku této kompetice se výrobky postupně zlepšovaly a zlevňovaly. A když takový princip může fungovat ve společnosti, proč by nemohl fungovat i u zvířátek a vysvětlovat zde postupný vznik a vylepšování jejich účelných vlastností. Teorie přirozeného výběru ležela obrazně řečeno na ulici a Darwinovi v podstatě stačilo se pro ni sehnout.  Když ještě Řehoř Mendel popsal mechanismus dědění vlastností, (přesněji řečeno, když bylo jeho zapomenuté dílo znovuobjeveno), došlo na počátku 20. století k velké evoluční syntéze, jejímž výsledkem byla klasická Darwinistická teorie evoluce. Podle ní u organismů jakéhokoli druhu dochází v důsledku chyb při replikaci DNA k mutacím ovlivňujícím pozitivně či negativně zdatnost svých nositelů. Naprostá většina mutací ovlivní zdatnost negativně (chybou se totiž podstatně snáze něco pokazí, než vylepší), část ji však ovlivní pozitivně. Jedinci se zhoršenou zdatností po sobě zanechají méně potomků, kdežto jedinci se vzácnějšími užitečnými mutacemi po sobě zanechají potomků více než průměrný jedinec daného druhu. Tito potomci následně získávají nové škodlivé i nové užitečné mutace, ti s užitečnými se opět rozmnoží více, takže organismy postupem času získávají nová a stále dokonalejší vylepšení. Jednotlivé skupiny organismů se přitom prostřednictvím svých mutací specializují na využívání různých zdrojů, čímž ze starých druhů postupně pučí druhy nové, které si následně parcelují dostupné ekologické zdroje. Druhy průběžně zanikají, většinou v důsledku nešťastné náhody – rozšířením parazita nebo přírodní katastrofou, někdy jim také ukradne jejich zdroje jiný druh organismu. Nové druhy však nejméně stejnou rychlostí i vznikají štěpením druhů starých, dědí zdroje po svých předchůdcích a získávají zdroje nové. Strom života tak v čase košatí, podobně jako košatí spektrum výrobků na pultech našich obchodů.

V roce 1977 si však mladý britský vědec Richard Dawkins zlomil nohu a během rekonvalescence sepsal popularizační a přitom zcela přelomovou knihu Sobecký gen. V ní ukázal, že se Darwin ve svých závěrech zásadně zmýlil, a že se jeho model evoluce týká pouze nepohlavně se množících organismů, tedy především bakterií. To, co se nám i u ostatních organismů jeví jako soupeření jedinců o co největší zdatnost – počet potomků, je ve skutečnosti pouze jakési pimprdlové divadlo, ve kterém z poza scény tahají za nitky a určují pravidla hry úplně jiní hráči. Dawkins ukázal, že pohlavně se rozmnožující organismy jsou pouze loutkami, které si vytvořili loutkaři – naše geny. Loutkařům je vcelku lhostejné, jak se nám loutkám bude dařit či nedařit a jak moc nebo jak málo budeme mít potomků. Každý gen (mrtvý kousek DNA ovlivňující určitou vlastnost organismu) „zajímá“ pouze to, zda se on sám přenese do dalších generací ve větším počtu kopií, než jakýkoli jiný gen, který se vyskytuje v daném místě chromosomu u jiných jedinců v populaci. Je lhostejné, zda toho dosáhne tím, že si vyrobí loutku, která bude silnější, nebo plodnější než loutky ostatní, nebo loutku, která bude rozpoznávat a zabíjet loutky, v jejichž DNA se její kopie nebudou vyskytovat, případně loutku, která bude naopak pomáhat jiným loutkám nesoucím její kopie. Znovu opakuji, s výjimkou nepohlavně se množících bakterií, všechno to, co kolem nás pobíhá, plave, plazí se či létá, jsou pouhé loutky, skutečnými herci na poli biologické evoluce jsou loutkaři, kteří si je vytvořili a naprogramovali jejich chování (včetně toho, že na ně delegovali možnost se v určitých méně důležitých oblastech rozhodovat svobodně).

I na naší politické scéně již dávno nejsou hlavními hráči politické strany, soupeřící pomocí idejí, jež na svých billboardech hlásají (a nevylučuji, že v některých případech snad i vlažně hájí), o hlasy voličů, ale jsou to různá neviditelná mocenská uskupení, která si tyto strany vytvořila, nebo se jich již hotových zmocnila, a nyní je používají ve svém zápase o moc a o peníze.  V biologii se většinou zdá, že mezi sebou stále ještě soutěží jedinci o co největší počet potomků, jako tomu bývalo v éře bakterií. Jen tu a tam narazíme na cosi podivného, například když se jedinec přestane sám rozmnožovat a místo toho začne pomáhat v rozmnožování jiným jedincům v populaci a spáchá tak prvotřídní evoluční sebevraždu. I v politice se po většinu času zdá, že mezi sebou soupeří politické strany o voliče, ať už tak činí prostřednictvím hesel na billboardech nebo valorizacemi důchodů, na které si nenápadně vypůjčí od našich dětí (ty budou jednou valit oči) nebo od Číňanů (to budeme jednou valit oči). Jen tu a tam se stane cosi podivného, například když poslanci určité strany sestřelí svou vlastní vládu nebo když prezident z ničeho nic hromadně omilostní největší gaunery a spáchá tak prvotřídní sebevraždu politickou (možná nejen politickou, gauneři nemívají rádi za zády komplice, kteří by mohli časem promluvit). Takové jevy se špatně vysvětlují, když se na ně díváme jen z pohledu zápasu loutek a zapomeneme, že kromě loutek existují i jejich mocní vládci, loutkaři.

A na závěr ještě jeden příklad na chování, které se tváří jako něco úplně jiného, než to, čím ve skutečnosti je. Zdá se být zcela iracionální, aby časově vytížený vědec trávil čas sepisováním blogů, místo aby se věnoval své milované vědě, nebo vyřizování svých nemilovaných pracovních i osobních restů. Leda že by snad chtěl opět požádat čtenáře blogu, aby se zapojili v roli pokusných králíků do jeho internetových pokusů. Tuto možnost nelze tak úplně vyloučit, neboť nový výzkum byl právě odstartován na stránce http://bio.natur.cuni.cz/~flegr/kralici/?obsah=pokusy

Facebook Comments