Proč nevyhubit parazity a proč legalizovat drogy

Tak jsme se před časem dozvěděli, že živnostníci jsou paraziti, a od té doby si bere chudáky parazity do huby kdekdo. Veřejnost musí být zmatená – podle čeho třeba rozhodnout, zda je pan Mládek parazit, a jestli je, zaslouží si kvůli tomu bez milosti vyhubit? Rovnou přiznávám, že zodpovědět tyto otázky není vůbec snadné, a to ani pro profesionálního parazitologa.

korýš rodu Cymothoa parazitující na mořských rybách

Učebnice praví, že parazit je organismus, který tráví část svého života v těsné vazbě na určitého příslušníka jiného druhu, přičemž on sám má z této vazby užitek a jeho partner, tj. hostitel, škodu. Z definice tedy vyplývá, že kukačka je parazit (sociální, konkrétně hnízdní parazit), protože ve stadiu mláděte vždy získává potravu od svých dvou konkrétních pěstounů, naproti tomu komár nebo stínový ministr sociálních věcí nejspíš parazity nejsou. Oba sice svému okolí škodí (nemám zde na mysli konkrétního komára nebo konkrétního politika, uvažuji typického komára a typického českého politika), ale neváží se přitom na konkrétního jedince hostitelského druhu a místo toho rozdělují svou „přízeň“ mezi mnohem víc obětí. Takovým organismům říkáme mikropredátoři. U politika není navíc splněna ještě druhá důležitá podmínka – neparazituje totiž na příslušnících jiného biologického druhu, ale na příslušnících druhu vlastního. Tato podmínka je velmi důležitá, jinak bychom byli parazity všichni – nejprve totiž parazitujeme jako typický endoparazit v těle matky, následně krátce jako ektoparazit na těle matky a později jako sociální parazit na příslušnících své rodiny. Řadě z našich bližních vydrží tato třetí fáze parazitismu až do smrti.

Dobrá, typičtí politici či živnostníci nejspíš parazity nebudou, mohli by však být mikropredátory, což není z hlediska ekologie či morálního kreditu příliš velký rozdíl. Pro parazita je nevýhodné, když si svého hostitele imunizuje, pro mikropredátora to výhodné je, doplatí na to totiž až jeho následovníci, a tedy potenciální konkurenti. Tedy, když například komár imunizuje myš, nebo když stínový ministr za ČSSD řekne nebo udělá nějakou pitomost (u nás to ale musí být opravdu hodně velká pitomost), napadnou vytvořené protilátky trávicí trakt dalších komárů, případně voliči podobně potrestají kandidáty ČSSD v příštích volbách. Naproti tomu, když se obdobné chyby dopustí parazit, například klíště nebo veš, dojdou případné újmy oni osobně.

Jak je to ale s tou škodlivostí parazitů a mikropredátorů? Někdy docela složité. Vezměme si například takového jazykožravého korýše rodu Cymothoa (to je ta potvůrka na obrázku) nebo drogového dealera na maloměstě. Když rybě umře její korýš nebo když narkomanovi zavřou jeho dealera, trpí a chřadnou, a mohou se až uchřadnout. Ani korýš ani dealer tedy přísně vzato nesplňují definici parazita – jak ryba, tak narkoman mají ze svého parazita užitek a určitě mu ve vlastním zájmu pomáhají přežít. Kdyby však rybě na úplném začátku korýš „nevykousl“ jazyk, mohla by pomocí něho získávat potravu nejspíš lépe, než když musí z tlamy vyplazovat namísto jazyku korýše a poté se s ním dělit o potravu, kterou on na dně uchopí do svých „tlapiček“. Že by se lépe dařilo narkomanovi, kdyby býval nikdy nevyzkoušel návykovou drogu, je asi každému zřejmé. Možná méně zřejmé je to, že strategii drogového dealera vlastně používá, chci věřit že nevědomky, také naše chrabrá policie. Velká část nákladného policejního aparátu nás sice chrání před trestnou činností spojenou s prodejem a konzumací drog, ovšem této trestné činnosti by bylo mnohem méně, kdyby konzumace drog nebyla, v případě třeba marihuany nebo halucinogenů navíc zcela zbytečně, kriminalizovaná. Bylo by zajímavé spočítat, o kolik by klesla celková kriminalita a o kolik menší policejní aparát bychom museli živit, kdyby byly drogy levné a legální.  A že bychom museli vynaložit více prostředků na zdravotní péči o závislé? I o tom dost pochybuji. Kdyby na složení, kvalitu a způsob distribuce drog dohlížely státní orgány, zdravotních komplikací a zbytečných úmrtí by podle mě spíše ubylo. V každém případě by to byl jen zlomek toho, co nás na zdravotní péči stojí v současnosti legální a masově užívané drogy, alkohol a extrémně návykový tabák.

A druhá otázka? Je třeba všechny parazity vyhubit? Raději snad ne. V první řadě bych otevřený konflikt nedoporučoval, neboť paraziti jsou v početní převaze. Jak si již v 18. století povšiml autor Gulliverových cest a vlastně i zakladatel obecné parazitologie Jonathan Swift, každý hostitelský druh, včetně samotných druhů parazitických, má nejméně jednoho svého parazita. Kdyby nebylo parazitů, nejspíš by se nikdy nevyvinulo pohlavní rozmnožování (ano, sexualita se nejspíš udržuje jakožto prostředek obrany proti parazitům, ale o tom zase až někdy jindy), a kdyby se nevyvinula sexualita, naši planetu by nejspíš obývaly pouze bakterie či organismy jim velmi podobné. Ale odhlédněme od minulých zásluh. Kdyby dnes vymizeli všichni paraziti, svět by se nestal lepším, ale podstatně horším. To, že v současnosti Zemi obývá tolik různých živočišných a rostlinných druhů, je umožněno z velké části tím, že specializovaní paraziti nedovolí úspěšným druhům zvětšit svou populaci natolik, aby vytlačily své konkurenty. Díky parazitům budou populace dvou druhů lišících se třeba i řádově účinností využívání společného zdroje nakonec skoro stejně velké. Úspěšnější druh sice vytvoří poněkud hustší populaci, tím však usnadní přenos svým parazitům, a ti mu další zahušťování populace zatrhnou. Na Divokém západě, nyní mám na mysli Ameriku 19. století, nikoli jisté regiony České republiky, se někdy říkalo puškám a koltům „rovnátka“. Umožňovaly totiž vedle sebe přežívat fyzicky slabým a silným. Takovými rovnátky jsou v přírodě i paraziti. Bez nich by v prostředí přežilo jen pár kompetičně nejschopnějších druhů. Učebnice zoologie i botaniky by se asi daly výrazně zestručnit, takže by se mohlo věnovat o to víc prostoru  třeba větnému rozboru. Žáci by konečně pochopili i větu doplňkovou a osvojili si použití přechodníku minulého ve staroslověnštině; nedělní rodinný výlet do zoologické zahrady by se však stal podnikem poněkud tristním.

Ale už se tu vykecávám trochu dlouho. Další podrobnosti si pěkně nejděte v mých knihách Zamrzlá evoluce nebo v Pozor, Toxo! – v nich je, jak známo, vše. A v ušetřeném čase mi prosím hned teď vyplňte další internetový dotazník na adrese http://bio.natur.cuni.cz/~leb/Dilemata_RK/?obsah=main. Minule jste byli fakt dobří – fotky mi ohodnotily 4 tisíce osob, takže je více než jisté, že vbrzku vyrveme přírodě i poslední zbylá tajemství. Jen co mi dovolí mé pedagogické povinnosti (například vyplnění známek 600 studentů do fakultního studijního informačního systému – buď navěky proklet jeho tvůrce a třikrát navěky úředníci, kteří pod hlavičkou elektronizace studia postupně přesouvají veškerou svou práci na bedra nás pedagogů), tedy jen co mi „mé“ povinnosti dovolí pořádně vyhodnotit získaná data. A pozor, tentokrát se ihned po vyplnění dotazníku také dozvíte i něco o sobě. Takže rychle nasdílet tento článek na facebooku, zvýšit reputaci ješitného autora –  ták, děkuji – a hurá na zajímavý dotazník.

Facebook Comments