O liškách a lidech

Tak jsem si v Respektu přečetl, že erbovním zvířetem Kurdů je liška. Když jsem začal hledat téma na blog, napadlo mne, že by čtenáře mohlo zaujmout, jak vypadá hodná liška. Ono je to totiž docela zajímavé a navíc nám to poví i něco o nás samotných.

Jak vypadá hodná liška, tak to už víme dosti přesně díky mnohaletému pokusu, který provedl v Novosibirsku se svými spolupracovníky D. K. Beljajev.  Ti zde po více než 40 generací intenzivně selektovali stříbrné lišky chované na kožešinu. Rozmnožovat nechali jen zvířata, která se jako 7-8 měsíční mláďata nebála člověka a naopak s ním vyhledávala kontakt. Selekce byla skutečně přísná. V každé generaci se pouze 3 % samců a 9 % samic smělo rozmnožit. Celkově bylo otestováno na vztah k člověku 50 000 jedinců. Už v šesté generaci se začaly v populaci objevovat mimořádně krotké lišky, které se chovaly podobně jako domácí pes: Když viděly z dálky člověka, kňučely, přibíhaly k pletivu klece, vrtěly ocasem, a když je člověk pohladil, snažily se mu olíznout ruce a obličej. V šesté generaci (v roce 1965) bylo takových zvířat v populaci necelá 2 %, v desáté již 18 %, a ve čtyřicáté druhé (v roce 2002) už více než 70 %. Nápadným rozdílem mezi normálními a hodnými liščaty bylo, že se u hodných liščat neobjevil ve věku 45 dnů strach z člověka a nepoklesla u nich chuť zkoumat své okolí – tedy zachovaly si minimálně do věku 3 měsíců v tomto směru vlastnosti štěňat.

Není asi překvapivé, že lišky dlouhodobě šlechtěné na to, aby byly hodné, se staly hodnými a začaly se chovat podobně jako domácí pes. Velmi překvapivé však bylo, že začaly jako domácí pes postupně i vypadat. Na jejich stříbrné kožešině se začaly objevovat velké hnědé skvrny a místy i menší bílé skvrnky. Bílá skvrnka se často vyskytovala na temeni hlavy. Je téměř jisté, že za tyto změny nebyly zodpovědné nové mutace – vznikaly i u vzájemně nepříbuzných (hodných) jedinců. Lišky měly dolů sklopené uši a naopak nahoru ohnutý ocas, kterým dokázaly vrtět. Řada jedinců měla zkrácenou a rozšířenou lebku. Samci se v průběhu šlechtění zmenšili a samice naopak zvětšily, takže u hodných lišek prakticky vymizely velikostní rozdíly mezi pohlavími. Ačkoli se liška rozmnožuje jen jednou do roka, hodné lišky se začaly rozmnožovat dvakrát a byly schopné zabřeznout během mnohem delšího období. Celkově lze shrnout, že se u lišek selektovaných pouze na to, aby byly hodné, vyvinula celá řada znaků, které se vyskytují u domácích zvířat a také u člověka. I člověk je vlastně produktem jakési autodomestikace, selekce na přátelské chování k lidem. Bíle skvrny na srsti ani nahoru stočenou oháňku u něj sice zatím běžně nenacházíme, ale třeba zkrácenou a zakulacenou lebku, prodloužené dětství a změny v rozmnožovacím cyklu ano.

Studie na liškách ukázala, že mnohé znaky, se kterými se setkáváme u domácích zvířat, nejsou výsledkem cíleného šlechtění, ale jsou vedlejším produktem domestikace – selekce na přátelské chování k člověku. Lze předpokládat, že část těchto znaků souvisí s tím, že jeden gen obvykle ovlivňuje současně mnoho znaků. Některé však nejspíš budou výsledkem regulace vnitřního prostředí organismu – přenastavení fyziologie jedince takovým způsobem, aby i za neobvyklé skladby genotypu (která vznikla intenzivní umělou selekcí) dosahoval co nejvyšší zdatnosti. Živé organismy zkrátka nejsou žádné futrály na jednotlivé geny ovlivňující jednotlivé znaky, ale jedná se o složité systémy, u kterých úplně vše souvisí úplně se vším.

Pravidelní čtenáři mých nepravidelných blogů již dobře vědí, že svou připravovanou knihu „O původu rodů“ nevykrádám pro nic za nic či snad dokonce z opovrženíhodné touhy exhibovat. Činím tak jako vždy z bohulibě zištných důvodů. Opět bych totiž chtěl touto formou požádat laskavé čtenáře, aby mi vyplnili internetový dotazník týkající se tentokrát vztahu chovu psa a kočky se zdravotním stavem člověka a s jeho psychikou. Zúčastnit se pochopitelně mohou i čtenáři nelaskaví a nijak nediskriminuji ani úplné mrchy či naprosté prevíty (s výjimkou sériových vrahů a osob usvědčených z obzvlášť opovrženíhodné krádeže plnicího pera). Dotazník najdete zde https://cuhumanities.az1.qualtrics.com/SE/?SID=SV_cYzXn9SIK6QXNyd. Po jeho vyplnění se tentokrát o sobě vůbec nic nedozvíte! Dotazník je však neobvykle krátký (asi 15 minut) a získané výsledky budou časem zveřejněny na naší webové stránce pokusnikralici.cz a na facebookové stránce „Pokusní králíci“.

Facebook Comments