Katyň – tragedie ano, ale určitě ne zbytečná ztráta životů!

Pád dopravního letadla přináší pokaždé mnoho osobních tragedií a letecké neštěstí, při kterém minulou sobotu zahynula elita polského národa letící uctít památku dvaceti pěti tisíc zajatých polských důstojníků zavražděných ruským komunistickým režimem během druhé světové války, hluboce zasáhlo nejen rodiny obětí, ale patrně i každého člověka schopného soucitu kdekoli na světě. Ano, každé letecké neštěstí je tragedie, jestli však nějaké neštěstí nebylo zbytečné, pak právě to z minulého týdne.

Zločiny komunismu se neustále relativizují, úmyslně zatajují, případně samy upadají postupem času v zapomnění. V naší republice se strana vrahů Milady Horákové a Heliodora Píky stále opovažuje propagovat svou zrůdnou ideologii a veřejně usilovat o převzetí politické moci (moc ekonomickou její proponenti nikdy neztratili). V Rusku se Putin a jemu podobní pokoušejí za nečinného přihlížení okolního světa zvolna rehabilitovat nejmasovějšího vraha v lidských dějinách – Stalina a postupně tak probudit z mrtvých bývalou Říši Zla – komunistický Sovětský Svaz. Poté, co tragedie ve Smolensku tím nejhlasitějším možným způsobem připomněla odpornou a zbabělou vraždu polské elity, i to jak komunisti tento svůj zločin až do včerejška zatajovali, budou mít různí Putinové, Filipové a Chávezové svou úlohu výrazně ztíženou. Nevím, kolik procent obyvatel Ruska, Česka či Venezuely znalo před 14 dny Katyňský příběh. Po tragedii ve Smolensku se ho však postupně dozví každý. Členové polské vládní delegace si svůj osud nezvolili dobrovolně. Jak ovšem znám historii Polska, vůbec bych se nedivil, kdyby velká část delegace nastoupila do letadla i tehdy, kdyby věděli, jak skončí jejich let.

Když jsem minulý týden přemýšlel o obětech polské letecké katastrofy, znovu jsem si uvědomil, jak strašně jsem vděčný Polákům za to, že svým příkladem urychlili pád komunismu v Evropě, a tedy i v mé vlasti. Nově jsem si uvědomil, že jim musím být vděčný i za jejich původní i novou Katyňskou oběť, které obě výrazně komplikují návrat komunismu v Rusku i u nás doma. Nyní všichni truchlíme. Možná ale časem budeme slavit 10. duben jako mezinárodní svátek vítězství nad komunismem.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.