Jsou hnědoocí muži dominantnější a mohou za to jejich oči?

Nejnovější výzkumy ukazují, že nejspíš ano,  ale zároveň ukazují, že je to o dost složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Takže hezky popořádku.


Nedávno jsme s kolegou Karlem Kleisnerem studovali lidské oči jakožto možný orgán komunikace. Na lidských očích je nápadná barva duhovky, která se dobře rozpoznává právě v kontrastu s výrazným okolním bělmem. U většiny savců takový kontrast nenajdeme, a je tedy možné, že právě u člověka se staly oči druhotně orgánem komunikace, tj. orgánem, pomocí kterého jedinec předává svému okolí nějakou informaci. Například pohybem očí opatřených bělmem lze snáze ukázat, kam přesně směřuje náš pohled. Díky tomu slečna s výstřihem sedící naproti vám v metru dokáže periferním viděním dobře zaznamenat, že jste pohledem zabloudil tam, kam ona i módní návrhář chtěli, abyste zabloudil. Je však docela dobře možné, že nějakou informaci nese i vlastní barva duhovky. Když jsme nechali pozorovatelům (především pozorovatelkám) ohodnotit fotografie tváří hnědookých a modrookých studentů, ukázalo se, že hnědoocí jsou na sedmibodové stupnici v průměru hodnoceni jako dominantnější. Pro kontrolu jsme v počítači přebarvili barvu modrých duhovek na hnědou a hnědých duhovek na modrou a hodnocení jsme prostřednictvím jiné skupiny hodnotitelek zopakovali. A co se nestalo! Skoro nic. Původně hnědoocí muži byli dál hodnoceni jako dominantnější, i když už na fotografiích měli modré oči. Znamená to tedy, že ženy nepřisuzovaly mužům dominanci na základě barvy jejich očí, ale že hnědé oči skutečně seděly „v dominantnějších tvářích“. Zatím zřejmě nejpravděpodobnější vysvětlení pozorovaného jevu nám poskytuje hypotéza, kterou jsme v našem článku uveřejněném loni v časopise Personality and Individual Differences nazvali „hypotéza sociální zpětné vazby“. (Kdo hypotézu nebo nový jev nejlépe pojmenuje, ten vyhrává, kdo hypotézu nebo jev popíše jako první, neřku-li kdo to udělá nejlépe, to je už více-méně vedlejší.) Podle této hypotézy vše začíná tím, že se děti rodí jako modrooké, a teprve během času se části z nich, v Česku zhruba každému druhému, duhovky přebarví na hnědo. Jestliže má chlapeček modré oči, přistupuje k němu jeho okolí delší dobu jako k malému dítěti. To se později odrazí nejen v jeho povaze, ale i v tom jak se obvykle tváří, a to, jak se obvykle tváří, se mu posléze vepíše i do rysů jeho obličeje. Modroocí začnou s větší pravděpodobností (alespoň v naší středoevropské kultuře) vypadat jako submisivnější a hnědoocí jako dominantnější – tak to od nich totiž očekává jejich okolí.

Povídání o hnědých a modrých očích našich studentů je obsahem jednoho z mnoha boxíků v  knize „Pozor Toxo! Aneb tajná učebnice metodologie vědy“, která mi již brzy vyjde v nakladatelství Academia. Jestliže vás tato ochutnávka zaujala, tak si knížku pořiďte (k dostání u všech dobrých knihkupců –  tak jsem si totiž dobré knihkupce definoval). Takových (a ještě mnohem lepších) příběhů z našich laboratoří bude v knize spousta. A jestliže se sami chcete zapojit do našich pokusů a přispět tak svou hřivnou k rozvoji vědeckého poznání, máte právě nyní jedinečnou šanci. Stačí se podívat na stránku http://bio.natur.cuni.cz/~flegr/pokus22/ a obodovat nám zde řadu fotografií roztomilých a především také méně roztomilých zvířátek, podle toho jak se vám na fotografiích jeví nebezpečná. (Kdo už pro nás nějaká zvířátka hodnotil, ať to už podruhé nedělá, vydrží a počká si na další pokus.) A jestli vás tento pokus zaujme, tak se také můžete na stránce http://bio.natur.cuni.cz/~flegr/kralici/?obsah=info  zaregistrovat mezi naše pokusné králíky a následně se můžete zapojovat do pokusů pravidelně.

 

Facebook Comments