Ten-jehož-jméno-je-blivno-vyslovit chce návrat do vysoké politiky

Štípnul jsem se do tváře, abych si ověřil, že se nejedná o nějaký bláznivý sen, a po nezbytném ošetření  (používat kombinačky fakt nebyl dobrý nápad) ještě pro jistotu  v kalendáři zkontroloval, zda náhodou není 1. dubna. Bohužel ne, takže zpráva na Seznamu byla asi míněná vážně. Vítejte v Absurdistánu.

V každé normální zemi skončí ti, co napomáhají zločincům, sami dříve či později za mřížemi. U nás může individuum, které omilostnilo stovky pachatelů nejvážnějších ekonomických zločinů a zabránilo stíhání desítek či možná stovek dalších, klidně usilovat o návrat do nejvyšší politiky. Je pravda, že se u nás v poslední době hranice mezi vrcholnými státními orgány a kriminálem poněkud stírá, nebo přinejmenším, poté, co minulá vláda uvolnila, jak se brzy ukázalo ke své škodě, ruce státním zástupcům, začíná konečně docházet k jejich dlouho očekávanému personálnímu propojení. Nicméně, co je moc, to už je příliš. Prezident republiky u nás nemůže být po dobu výkonu své funkce zadržen a trestně stíhán, takže když si na Hrad pozve své politické odpůrce a tam je vlastnoručně postřílí ze samopalu vzor 58 (od obou našich prezidentů bych očekával spíše plutonium v kávě) a vzápětí pro sebe vyhlásí amnestii, žádný trestní postih mu podle všeho nehrozí. Nicméně, aby se mohl půl roku po té, co tím nejhorším možným způsobem zneužije pravomoc svého úřadu a spáchá tak možná největší nespravedlnost v dějinách České Republiky,  ucházet o návrat do politiky, a aby ho nikdo z politiků či veřejných činitelů za to ani neokřikl, či nevyjádřil nad tím své pohoršení, to je tedy na pováženou. Rád bych věřil, že je to jen problém našich politických (j)elit, a že on a jeho političtí příznivci ve volbách dostanou po zásluze na prvoústa. Jenže poté, co v přímých prezidentských volbách vyhrál otec akce olovo, Bamberský intrikán a notorik, kterého navíc v kampani přímo podpořil Ten-jehož-jméno-je-blivno-vyslovit, si už nejsem tak jist. Staletí ohýbání páteře, vrcholící 40 lety vymývání mozků ze strany vrahů Milady Horákové podle všeho udělaly s morálkou obyvatel České kotliny své. No, ještě uvidíme. Doufejme, že současná mezinárodní situace je alespoň prozatím taková, že pro nás a naše okolí nebude mít fatální následek ani to, kdyby si náš moudrý lid zvolil do svého čela čestného předsedu Strany Přátel Ivana Roubala…

A nyní snad z veselejšího soudku. Ačkoli se to možná nezdá, žijeme momentálně v nejklidnějším a nejbezpečnějším světě, v jakém kdy lidstvo žilo. Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí vraždy nebo zemře během ozbrojeného střetu, je nesrovnatelně menší, než tomu bylo kdykoli v minulosti. Riziko mučení a jiného nehumánního zacházení s lidmi i se zvířaty se stává rok od roku menší a menší. A co je úplně nejlepší, tento trend už trvá stovky let a příslušné změny se spíše zrychlují. Samozřejmě, v paměti máme dvě poslední světové války, při kterých zemřely miliony lidí. Jenže, přepočteno na počty v dané době žijících obyvatel byly i tyto ztráty velmi malé v porovnání s tím, jaký podíl obyvatelstva zemřel na obou stranách konfliktu například během Punských válek, a už vůbec se nedá srovnat s tím, jaký podíl běžně umíral v nesmírně četných mezikmenových konfliktech v prehistorické době. Člověk rozumný (hmmm, to druhové jméno je opravdu úsměvné) je totiž bezesporu jedním z nejagresivnějších živočichů, které věda zná. Ale v posledních staletích se s ním děje něco divného. Po příčinách pozorovaného trendu se pokouší pátrat odborníci na společenské vědy, ovšem k příliš jasným závěrům zatím nedošli. Tak proč by nemohl zkusit štěstí pro změnu evoluční biolog?

Evoluční parazitologové objevili zajímavou zákonitost týkající se toho, jak se mění virulence parazitů, tedy jejich tendence ubližovat svým hostitelům.  To zda budou v daném prostředí postupně převládat stále zlejší a zlejší, nebo naopak stále hodnější a hodnější parazité závisí na mnoha faktorech. Nás bude nyní zajímat průměrná doba dožití příslušníků hostitelského druhu. Jestliže je tato doba dlouhá, převládnou v populaci parazitů mutanti, kteří jsou na svého hostitele hodní, kteří si ho šetří. Naopak, jestliže jsou hostitelé krátkověcí, budou z generace na generaci postupně v populaci převládat mutanti, kteří na něj budou zlejší a zlejší. Důvod je jasný – nemá cenu si šetřit hostitele, který tak jako tak brzy umře. Pro parazita je naopak účelné, aby se v něm množil co možná nejrychleji a vyprodukoval tak co nejvíc potomků, než mu jeho hostitel umře třeba hlady, nebo než mu ho zabije jeho méně ohleduplný spoluparazit. Jeden z důvodů, proč má naprostá většina infekčních chorob mnohem mírnější průběh, než měla před 100 lety, je, že vzhledem k prodloužení průměrné doby dožití postupně převládly „hodné“ kmeny parazitů. Úplně stejnými zákonitostmi, kterými se řídí evoluce virulence parazitů, se však řídí i evoluce memů, tedy idejí, které mezi sebou soupeří o to, kolik osob „infikují“, v kolika hlavách se uhnízdí. Jestliže je v určité společnosti průměrná doba dožití nízká, budou se přednostně šířit „zlé“ memy, například memy loupit, vraždit, znásilňovat. Ty svým nositelům sice život nejspíš zkrátí, krátkodobě jim však mohou přinést ekonomický (loupení) nebo genetický (znásilňování) zisk. Ve společnosti, kde je dlouhá průměrná doba dožití, se tyto memy svým nositelům nevyplatí, tam, kde by stejně člověka zabil například lev nebo tuberkulóza, se však právě tyto memy s úspěchem šíří. Co z toho vyplývá? Nejlepší způsob jak zabránit šíření zlých memů (a ostatně i zlých parazitů) je zvýšit jakýmkoli způsobem průměrnou dobu dožití cílové populace. Takže nejen neprodávat samopaly a Semtex, ale také nakrmit, nechat vydělat, zpřístupnit levné léky. O zbytek se už postará vzájemně provázaná evoluce parazitů a memů.

A na závěr obvyklé pozvání do pokusu. Na stránce Pokusní králíci http://bio.natur.cuni.cz/~flegr/kralici/?obsah=pokusy máte stále možnost se zúčastnit našich výzkumů a přitom se něco zajímavého o nich i o sobě dozvědět.

Facebook Comments