Flegrova důchodová reforma – tři mouchy jednou ranou

Jak zařídit, abychom v důchodu nemuseli vyrazit po žebrotě? Jak zařídit aby Češi/Evropané v důsledku nízké porodnosti do několika generací nevymřeli? Jak to udělat, aby ani v našem Čechistanu první grázl nevytuneloval důchodové fondy, nebo nás o naše úspory na stáří nepřipravil státní bankrot, který nám s takovou dojemnou péčí a v potu ksichtu chystají naši drazí Paroubkové? Neptejte se ekonomů – zeptejte se evolučního psychologa (třeba mne).

Řešení těchto tří zdánlivě neřešitelných problémů je kupodivu docela prosté. První část důchodu by každému zajišťoval průběžný důchodový systém podobný tomu, který v současnosti funguje. Je spočítáno, že tento důchod bude za pár let schopen zabezpečit každému důchodci jen něco jako životní minimum. A nyní přijde ten trik. Výše druhé zajímavější části důchodu by závisela na tom, kolik odvádí na daních, přesněji řečeno na sociálním pojištění, do státní kasy vlastní či nevlastní děti (a v případě úmrtí dětí tak vnoučata) našeho důchodce. Abychom utužili společenskou soudržnost širších rodin a poněkud snížili příjmovou nerovnost mezi občany, může se ta část vybraných prostředků sociálního pojištění, která je určena pro příbuzné ještě rozdělit na dvě části, první na důchody rodičů a druhá na důchody dědečků, babiček, strýců a tet. Takže, milí černí pasažéři, kteří si dnes pořizujete v lepším případě jedno dítě na hraní nebo pro okrasu, v horším případě žádné dítě, aby vás náhodou nezdržovalo v zábavě či kariéře – můžete klidně pokračovat. Ovšem koukejte si na stáří ušetřit sami, jinak skončíte na minimu. Podobně dopadnete, když se pořádně nepostaráte o vzdělání svých dětí a ony skončí na sociální podpoře nebo v kriminále – můžete mít třeba 10 dětí, jestliže však tyto děti neodvedou nic na sociálním pojištění, máte zase smůlu.

Příliš radikální a příliš pravicové řešení? Ani náhodou! Na tomto principu to prosím fungovalo po celou dobu existence našeho živočišného druhu, a ačkoli jsme často naveliko hynuli v zubech dravců, na epidemie či třeba i hladem, vymření kvůli neochotě se množit nám nikdy nehrozilo. Až dnes, kdy díky našim důmyslným sociálním sítím jsme udělali z plození dětí ekonomicky čistě ztrátový podnik. Že se nemnožíme jen proto, abychom byli ekonomicky zajištěni na stáří? Ano, dnes díky zmíněným sociálním sítím jistě ne, dnes se o nás postará stát, ať děti máme nebo nemáme. Ale podívejme se kolem sebe, myslíte, že je náhoda, že téměř všude kde stoupne životní úroveň a kde základní péči o své občany převezme stát, klesá rychlost růstu populace nejprve rychle k nule a následně pod nulu? Tak jako se to už stalo u nás. Ale co, třeba to tak má být, příroda si jistě oddechne, až náš biologický druh spáchá evoluční sebevraždu a přestane tak konečně plundrovat naši planetu. Ovšem, to ze mne zase pro změnu promluvil namísto evolučního psychologa cynický ekolog.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.